Tvar slovesa v minulém čase vytvoříme jednoduše přidáním koncovky -ed k pravidelným slovesům. Tento tvar je stejný pro všechny osoby (jednotného i množného čísla).
work -> worked
cook -> cooked
look -> looked
Existuje několik pravopisných výjimek:
change -> changed
love -> loved
travel -> travelled
cancel -> cancelled
stop -> stopped
plan -> planned
study -> studied
cry -> cried
play -> played
Velmi důležité je dodržovat správnou výslovnost koncovky -ed. Existují tři varianty výslovnosti: /t/, /d/, nebo /id/.
Koncovku -ed čteme /id/ v případě, že sloveso ve výslovnosti končí na /t/ či /d/:
start -> started (sloveso vyslovujeme s /t/ na konci, proto koncové -ed čteme /id/)
want -> wanted /id/
decide -> decided /id/ (sloveso vyslovujeme s /d/ na konci, proto koncovku -ed vyslovíme /id/)
land -> landed /id/
U sloves, která jsou ve výslovnosti zakončená na jiné hlásky než /t/ a /d/, vyslovujeme koncovku -ed buď /t/ nebo /d/. Kterou z těchto dvou variant zvolíme, je závislé na znělosti předcházející hlásky (je-li znělá, pak se koncovka vyslovuje také zněle, tedy /d/, naopak je-li předcházející hláska neznělá, pak se i koncovka -ed čte v neznělé variantě /t/.
ask -> asked (sloveso v zákl. tvaru končí ve výslovnosti na neznělou hlásku /k/, koncovka -ed se tudíž vyslovuje /t/)
look -> looked (koncové /k/ je neznělá hláska, koncovka -ed se tedy vyslovuje také nezněle jako /t/)
love -> loved (sloveso v zákl. tvaru končí ve výslovnosti na znělou hlásku /v/, koncovka -ed se tedy vyslovuje /d/)
kill -> killed (/l/ je opět znělá hláska, proto koncové -ed vyslovujeme /d/)
play -> played (zde sloveso v základním tvaru končí na /ei/ – ta je znělá, koncovka -ed se bude číst rovněž /d/)
Podobně jako u přítomného času prostého jsme tvořili zápor pomocným slovesem DO, u minulého času využijeme stejné sloveso, ale ve tvaru minulém, tj. DID, k němuž přidáme záporku NOT. Tedy did not, ve stažené variantě didn’t. Významové sloveso, které následuje po záporu, je už jen v základním tvaru (infinitivu). To samé platí i pro nepravidelná slovesa.
u pravidelných sloves:
I didn’t play tennis yesterday. Včera jsem nehrál tenis.
u nepravidelných sloves:
I didn’t speak to her. Nemluvil jsem s ní.
I didn’t do the homework. Neudělal jsem úkol.
Tázací věty se tvoří inverzí podmětu a pomocného slovesa (pomocné sloveso DID přesuneme před podmět).
What did you do yesterday? Co jsi včera dělal?
How much did you pay? Kolik jsi zaplatil?
Did you see him? Viděl jsi ho?
Did she call you? Zavolala ti?
What time did you get up yesterday? V kolik jsi včera vstával?
Použití minulého času je snadné. Minulý čas prostý se používá, odehrálo-li se něco v minulosti a zároveň byl tento děj v minulosti ukončen. Pokud děj trvá až do současnosti, je nutné použít čas předpřítomný.
Sloveso „být“/to be se v minulém čase, podobně jako v jiných časech, chová odlišně. Jde především o to, jak tvoří otázku a zápor (nepoužívají pomocná slovesa).
V kladné oznamovací větě používáme nepravidelné tvary slovesa „být“, tedy: was (pro jednotné číslo) a were (pro množné číslo).
I was at home yesterday. Včera jsem byl doma.
They were on holiday. Byli na dovolené.
She was late. Opozdila se.
It was very kind of you. To bylo od vás velmi laskavé.
Zápor slovesa „to be“, resp. jeho tvarů pro minulý čas, se tvoří bez pomocného slovesa DID. Záporku NOT připojíme přímo k samotnému tvaru WAS nebo WERE.
I was not at home yesterday. Včera jsem nebyl doma. (lze užít i staženého tvaru wasn’t)
They were not on holiday. Nebyli na dovolené. (stažený tvar weren’t)
She wasn’t late. Neopozdila se.
It wasn’t expensive. Nebylo to drahé.
Otázku tvoříme opět bez pomocného slovesa, jen inverzí (převrácením slovosledu) podmětu a tvarů WAS/WERE.
Were you at home yesterday? Byl jsi včera doma?
Were they on holiday? Byli na dovolené?
Was it expensive? Bylo to drahé?
Was she ill? Byla nemocná?