Přítomný průběhový čas se tvoří použitím pomocného slovesa TO BE v konkrétním tvaru dle osoby (AM, IS, ARE) a významového slovesa v tzv. -ing tvaru (k významovému slovesu připojíme koncovku -ING):
TO BE + verb + ING
I am working. (I’m working.) Pracuji (nyní).
You are working. (You’re working.)
He is working. (He’s working.)
She is working. (She’s working.)
It is working. (It’s working.)
We are working. (We’re working.)
They are working. (They’re working.)
Lze užít i stažených tvarů, které jsou uvedeny v závorkách.
-ING tvar: přidáním koncovky -ing mohou v některých případech nastat některé pravopisné změny:
come -> coming
arrive -> arriving
stay -> staying
cry -> crying
play -> playing
shop -> shopping
swim -> swimming
get -> getting
Zápornou větu vytvoříme jednoduchým přidáním záporky NOT k pomocnému slovesu TO BE. Lze použít i stažené tvary uvedené v závorce.
I am not working. (I’m not working.) Nepracuji (nyní).
You are not working. (You’re not working. / You aren’t working.)
He is not working. (He’s not working. / He isn’t working.)
Tázací věty se tvoří inverzí podmětu a pomocného slovesa (pomocné sloveso TO BE přesuneme před podmět).
Are you working? Pracuješ (nyní)?
Is he working?
Is she working?
Is it working?
Are they working?
I/ Děj, který se odehrává v okamžiku, kdy o něm hovoříme (právě probíhá):
What are you doing? Co děláš (nyní)?
Why are you crying?
We are waiting for a bus.
I’m studying at the moment.
Where are you going?
II/ Děj, který probíhá v tzv. relativní přítomnosti.
Relativní přítomností se rozumí skutečnost, kdy daný děj neprobíhá přímo v tomto okamžiku, nýbrž kolem něj (tedy začal chvíli před ním, trvá a skončí chvíli po něm; chvíle je však relativní pojem). Dobrým příkladem užití přítomného průběhového času v relativní přítomností může být rozečtená kniha. Knihu čteme kupříkladu měsíc – tedy začali jsme před nedávnem, momentálně ji máme rozečtenou na nočním stolku, avšak nečteme ji přímo v tomto momentě, neboť jsme v práci. Nicméně večer budeme opět číst. Měsíc, který strávíme čtením je relativní přítomností. Toto tedy lze vyjádřit větou:
I am reading a book by Hemingway. Čtu (mám rozečtenu) knihu od Hemingwaye.
Uvedená věta může samozřejmě vyjadřovat i děj, který probíhá v momentě promluvy. Jde tedy víceméně dvojznačnost. Důležitou roli však hraje kontext (dotyčný vidí, že momentálně žádnou knihu nedržíte v ruce, a tudíž usoudí, že máte na mysli relativní přítomnost (rozečtenou knihu na nočním stolku).
Dalším příkladem relativní přítomnosti může být i přechodné bydlení. Zatímco věta „I live in Prague“ vyjadřuje v přítomném prostém čase opakovaný děj – tedy skutečnost, že v Praze bydlíme trvale, věta „I am living in Prague“ vyjadřuje pouze dočasnou záležitost, neboli relativní přítomnost – v Praze pobýváme jen na nějakou dobu.
III/ Přítomný průběhový čas pro zajištěnou budoucnost.
Více se o zajištěné budoucnosti můžete dočíst v článku o vyjadřování budoucnosti.