Vazbou „used to“ (ve které je „used“ slovesem) vyjadřujeme děje a stavy, které se v minulosti po nějakou dobu opakovaly, resp. byly běžné, avšak nyní již běžné nejsou. Čeština tuto skutečnost vystihuje nejčastěji koncovkou sloves „-val„, např.: chodíval, býval, sedával, hrával apod.
Po vazbě „used to“ vždy následuje sloveso v infinitivu („to“ zde není předložka, ale pouze infinitivní částice, která ve skutečnosti patří k významovému slovesu, kterým vyjadřujeme, co jsme v minulosti dělávali).
I used to smoke. Kouříval jsem. (-> ale dnes již nekouřím)
We used to play football when we were children. Hrávali jsme fotbal, když jsme byli dětmi. (->nyní již nehrajeme)
He used to be more polite. Býval zdvořilejší. (->nyní není příliš zdvořilý)
Jelikož vazba odkazuje na skutečnosti, které se týkají minulosti, k vytvoření záporu využíváme pomocného slovesa DID společně se záporkou NOT (DIDN’T).
I didn’t use to smoke when I was younger. Nekouřil jsem, když jsem byl mladší.
We didn’t use to go to a pub. Nechodívali jsme do hospody.
She didn’t use to be so mean. Nebývala tak lakomá.
Povšimněte si, že společně s použitím DIDN’T musíme odtrhnout koncovku „-d“ od slovesa „used„, právě tak, jak jsme zvyklí u minulého času pravidelných sloves.
Pro otázku využíváme rovněž pomocné sloveso DID a standardně aplikujeme inverzi (prohodíme sloveso a podmět).
Did you use to smoke when you were younger? Kouříval jste, když jste byl mladší?
Where did you use to live as a child? Kde jste bydlíval jako dítě?
Did you use to watch fairy-tales? Díval jste se na pohádky?
Existuje však ještě další vazba, která se od prvně uvedené velmi liší. Ve vazbě „be used to“ je tentokrát slovo „used“ ve funkci přídavného jména a „to“ je předložkou. Samotný význam je pak také zcela odlišný: be used to = být zvyklý na…
Větu tvoříme dle následujícího vzorce:
I am used to this bike. Jsem zvyklý na toto kolo.
He is used to getting up early. Jsem zvyklý vstávat brzy.
Sloveso „be“ časujeme v závislosti na osobě a času. Po předložce „to“ následuje buď nějaké podstatné jméno, nebo sloveso (to je v -ing tvaru, neboť existuje v angličtině pravidlo, které říká, že slovesa po předložkách bývají ve tvaru gerundia, tj. -ing tvaru).
Na rozdíl od předešlé vazby, vazba „be used to“ může být i v jiném než minulém čase. Danému času pak přizpůsobíme sloveso „be“:
She was used to travelling when she was a child. Byla zvyklá cestovat, když byla dítě.
I have been used to commuting for several years. Už několik let jsem zvyklý dojíždět.
I used to drink a cup of coffee every day. Dříve jsem pil každý den šálek kávy. (->nyní je to jinak)
X
I am used to drinking a cup of coffee every day. Jsem zvyklý každý den pít šálek kávy. (v současnosti)
Otázku tvoříme pomocí inverze podmětu a slovesa „be„, které nyní slouží i jako pomocné sloveso.
Are you used to getting up early? Jsi zvyklý vstávat brzo?
Were you used to using a computer in your previous job? Byl jsi zvyklý používat počítač v předchozím zaměstnání?
V záporu připojíme ke slovesu „be“ ještě záporku „not„.
I am not used to getting up early. Nejsem zvyklý vstávat brzo.
Do třetice všeho dobrého je na čase představit třetí vazbou, kterou je „get used to“, neboli „zvyknout si na něco“. Sloveso „get“ přizpůsobujeme osobě i času. Po předložce „to“ může následovat buď podstatné jméno, nebo sloveso ve tvaru gerundia (-ing tvaru).
You will have to get used to it. Budeš si na to muset zvyknout.
It is hard to get used to living in such a hot country. Je těžké si zvyknout bydlet v zemi, kde je takové horko.
Sloveso „get“ je zde ve funkci slovesa významového, a proto při tvoření otázky a záporu musíme využívat pomocných sloves, která se samozřejmě liší podle slovesného času, ve kterém je věta.
I won’t get used to it. Nezvyknu si na to.
I haven’t got used to drinking so much coffee yet. Ještě jsem si nezvykl pít tolik kafe.
Don’t get used to it! Nezvykejte si na to!
Have you got used to driving on the left yet? Už sis zvykl na řízení vlevo?
I will never get used to living in a city. Nikdy si nezvyknu žít ve městě.