Přítomný čas prostý se tvoří velmi snadno a to tak, že použijeme základní tvar slovesa, tj. tvar, který nalezneme ve slovníku.
jednotné číslo:
I work every day.
You work every day.
He works every day.
She works every day.
It works every day.
množné číslo:
We work every day.
You work every day.
They work every day.
Je zde však výjimka a to u 3. osoby jednotného čísla (he, she, it), kde je nutné k základnímu tvaru slovesa připojit koncovku -s.
Pravidla pro připojení koncovky -s ve 3. osobě jednotného čísla:
watch -> watches
wash -> washes
kiss -> kisses
change -> changes
go -> goes
do -> does
have -> has
study -> studies
cry -> cries
play -> plays
buy -> buys
K vytvoření záporu využijeme záporku NOT, kterou připojíme k tzv. pomocnému slovesu, tím bude v případě přítomného času prostého sloveso DO.
Sloveso DO může mít funkci slovesa významového, pak je jeho význam „dělat“, a slovesa pomocného, kdy nemá žádný význam a tudíž se nepřekládá. DO jako sloveso pomocné nám pouze pomáhá k vytvoření záporné věty (a později i otázky).
Kladná věta: I play tennis. Hraji tenis.
Záporná věta: I do not play tennis. Nehraji tenis.
Kladná věta: I live in Prague. Bydlím v Praze.
Záporná věta: I do not live in Prague. Nebydlím v Praze.
Pomocné sloveso DO se záporkou NOT se velmi často zkracuje na tvar DON’T. Tedy:
I don’t play tennis. Nehraji tenis.
I don’t live in Prague. Nebydlím v Praze.
U 3. osoby jednotného čísla je nutné pamatovat na koncovku -s, kterou ovšem v případě záporu přidáme k pomocnému slovesu DO -> DOES, v záporném tvaru pak DOES NOT (zkráceně DOESN’T). Významové sloveso pak již tuto koncovku mít nebude.
Kladná věta: She plays tennis. Ona hraje tenis.
Záporná věta: She does not play tennis. Ona nehraje tenis.
Kladná věta: She lives in Prague. Ona bydlí v Praze.
Záporná věta: She doesn’t live in Prague. Ona nebydlí v Praze.
Pomocného slovesa DO využijeme i při tvoření otázek.
Tázací věty se tvoří inverzí podmětu a pomocného slovesa (pomocné sloveso DO přesuneme před podmět).
What do you do? Co děláš? (ve smyslu Jaké je tvé zaměstnání?)
Do you play tennis? Hraješ tenis?
Do you know the answer? Víš odpověď?
What time do you get up? V kolik vstáváš?
V případě 3. osoby j.č. použijeme tvar pomocného slovesa DOES (t.j. včetně koncovky pro 3.os.):
Does she play tennis? Hraje (ona) tenis?
How much does it cost? Kolik to stojí?
What time does he get up? V kolik vstává (on)?
Does she know the answer? Ví (ona) odpověď?
I/ Opakované/dlouhodobé činnosti
Přítomný čas prostý použijeme tehdy, když chceme vyjádřit, že se něco děje opakovaně, pravidelně. Jde tedy i o vyjádření zvyků a zálib. V mnoha případech je tato opakovanost/pravidelnost vyjádřena frekvenčními příslovci (always, usually, sometimes, often, never apod.).
I usually start work at 9 a.m. Obvykle v práci začínám v 9 hod.
I go shopping every day. Chodim nakupovat každý den.
He never goes by bus. Nikdy nejezdí autobusem.
I work for a big company. Pracuji pro velkou společnost.
My brother lives in Prague. Můj bratr žije v Praze.
Where do you live? Kde žijete/bydlíte?
It often rains in March. V březnu často prší.
Do you smoke? Kouříte?
He doesn’t like vegetables. Nemá rád zeleninu.
II/ Všeobecně platná pravda
Všeobecně platnou pravdou se rozumí fakta, zákonitosti, tedy skutečnosti, které jsou vždy pravdivé/neměnné.
The sun rises in the east. Slunce vychází na východě.
Apples grow on trees. Jablka rostou na stromech.
III/ Řády, rozvrhy
Toto použití přít. času prostého souvisí s opakovanými ději uvedenými v prvním bodě. Jde o různé rozvrhy hodin, jízdní a letové řády atd.
The English lesson starts at 10. Hodina angličtiny začíná v 10 hod.
The plane takes off at 5 p.m. Letadlo odlétá v 5 hod.
What time does the train leave? V kolik odjíždí vlak?
The restaurant opens at 1 p.m. Restaurace otevírá v 1 hod.
What time does the bank close? V kolik zavírá ta banka?
IV/ Stavová slovesa
Přítomný čas prostý používáme se slovesy vyjadřující stavy, pocity (stavová slovesa). Více informací lze nalézt v článku o stavových a dynamických slovesech.