Důvod, proč se 23. písmeno anglické abecedy čte v moderní angličtině jako „dvojité U“ a nikoli „dvojité V“, musíme, jak tomu často bývá, hledat v historii. Když se začala na území Británie používat latinská abeceda Římanů, neměla žádné písmeno, které by reprezentovalo foném /w/ používaný ve staré angličtině (Old English). Písaři tedy v 7. století tento foném zapisovali pomocí uu (double u). V 8. století bylo uu nahrazeno znakem runové abecedy zvaným wynn, zatímco evropští písaři pokračovali v zápisu uu, později ve formě ligatury (grafické spojení dvou písmen v jedno), tedy w . Po ovládnutí Anglie Normany v roce 1066 se do angličtiny navrátilo užití uu, resp. písmeno w a dosud užívaný znak runové abecedy se vytratil.