Vedlejší věty časové

Future Time Clauses

 I will call you when I come home.

I will call you when I will come home.

Toto souvětí je tvořeno dvěma větami: hlavní a vedlejší.

„I will call you“ = věta hlavní
„when I come home“ = věta vedlejší (zde konkrétně vedlejší věta časová, neboť obsahuje časovou spojku)

Pokud si větu rozebereme z hlediska významu, zjistíme, že hlavní věta odkazuje do budoucnosti (Zavolám ti) a stejně tak odkazuje do budoucnosti i věta vedlejší (až příjdu domů).

Z hlediska gramatiky hlavní věta obsahuje čas budoucí (will/going to), ale vedlejší věta je v čase přítomném.

Z uvedené tabulky lze vidět, že časová rovina, na kterou hlavní věta odkazuje, se shoduje se slovesným časem, kterým jsme větu vyjádřili. To je logické. Naproti tomu vedlejší věta odkazuje na něco v budoucnosti, avšak tato budoucnost je vyjádřena pouze časem přítomným. A zde nastává většina chyb. Jestliže se bavíme o něčem, co teprve nastane, proč bychom místo budoucího času měli používat jen přítomný?

Stejná situace nastává, pokud vedlejší věta časová obsahuje některou z následujících spojek:

• when (When the movie ends, I will go to bed.)
• as soon as (As soon as I arrive, I’ll give you a call.)
• before (I’ll have a shower before I go to work.)
• after (After the rain stops, we will go out.)
• until (I’ll wait until you are ready.)
• while (Can you water the flowers while I am away?)

Kromě vedlejších vět časových se uvedená pravidla týkají i vět podmínkových, především po spojkách:

• if (We will stay at home if it rains.)
• unless (He won’t go to sleep unless you tell him a story.)

Pravidlo použití přítomného času (místo budoucího) ve zmíněných vedlejších větách se ale týká pouze situace, kdy věty odkazují do budoucna. Jestliže se tyto vedlejší věty týkají jiných časových rovin, použijeme slovesný čas, který těmto rovinám odpovídá.

He came home after he finished work. (= minulost -> minulý čas)

We had dinner before we watched the movie. (minulost -> minulý čas)