Není příliš časté, aby bylo sloveso to be použito v průběhových časech (tedy tvarech I am being, I was being, apod.). Důvodem je skutečnost, že se jedná o tzv. stavové sloveso, tedy sloveso, které popisuje stavy a ty se až na výjimky v průběhových časech nepoužívají (narozdíl od sloves dynamických, která popisují činnosti a mohou být v časech jak prostých tak průběhových). Více o stavových a dynamických slovesech, naleznete zde.
Rozdíl mezi níže uvedenými větami je vcelku jednoduchý a vychází víceméně ze základního rozdílu mezi přítomným časem prostým a průběhovým. Přítomný čas popisuje fakta, všeobecně platnou pravdu a děje/stavy, které se opakují. Naproti tomu přítomný průběhový čas klade důraz na to, že děje probíhají v momentě, kdy o nich hovoříme.
You are nice. Jsi milý. (= zde hovoříme o charakteru člověka, který je pro něj typický. Je milý obecně.)
X
You are being nice. Chováš se mile, v tento moment jsi milý. (= ale obvykle takový nebýváš; jde tedy spíše o dočasnou/momentální charakteristiku člověka).
Why is my boss being so nice to me? Proč se šéf chová tak mile? (= Je to podivné, nebývá normálně takový)
X
My boss is always nice to me. Můj šéf je na mě vždy milý. (= obecně je milý, je to jeho charakter)
Další příklady:
You are being nice because you want to borrow my car. Jsi milý, protože si chceš půjčit mé auto.
You’ll like Jill when you meet her. She is very nice. Až se setkáš s Jill, bude se ti líbit. Je velmi milá.
Normally you are very sensible, so why are you being so silly about this matter? Normálně býváš rozumný, tak proč se v téhle záležitosti chováš tak hloupě?
I can’t understand why he is being so selfish. He isn’t usually like that. Nechápu, proč se chová teď tak sobecky. Nebývá obvykle takový.
Now you are being a child! Teď se chováš jak dítě/dětinsky!
Z příkladů lze vycítit, že průběhový tvar being má často negativní nádech, a to právě proto, že se jedná jen o popis momentálního/dočasného chování, nežli obecné charakteristiky.